Všímavost
aneb vědomé cesty k lásce a pravdě v našich životech
s Kateřinou Čajánkovou
Pamatujete si, když jste jako děti vnímali svět, ve kterém jste si nemuseli dělat starosti? Kdy jste se nemuseli nořit nějak zvlášť hluboko a přesto jste k životu zažívali všeprostupující lásku, radost, pokoj a spokojenost. Později a s rostoucím věkem se v životě zamýšlíme nad tím jak žít stabilní, spokojený a naplněný život, ale často nevíme jak na to.
Můžeme objevit nekonečnou vřelost ve vztahu se sebou samými i s ostatními blízkými a žít moudřejším životem plným reflexe, láskyplným postojem k sobě a všemu živému, prožívat zesílenou intuici, kreativitu a inspiraci.
Vše závisí na tom jak vnímáme sami sebe a svůj život právě nyní. Právě teď.
Vědomé bytí a všímavost vychází z řady textů o buddhistickém učení. A toto učení se má stát poslem pro příští generace. Nepojednává o přenesení nového východního učení do moderního světa, netýká se dokonce ani obsahu těchto učení. Nepopisuje koně a nevysvětluje jak se na něm jezdí. Ukazuje hledajícímu, že už na něm ve skutečnosti dávno jede.
Prvním pilířem vědomého bytí je učení o morálce, jednání, toho jak žijeme.
Druhým pilířem je samotná praxe. Jóga, meditace a metody ke směřování naší životní cesty k vrcholu hory a co si vzít sebou.
Třetí pilíř popisuje výhled jak všechno z pohledu shora, z hory, vypadá. Přítomnost, vyrovnanost, osvobození, karma.
Člověk praktikující jógu by si měl připomínat principy yamy a niyamy, tedy etické chování a citlivost. A to dříve než se pustíme do meditační praxe, která z nás nečiní lepší bytosti a neproměňuje naše chování v každodenním životě. To chování musíme napřed proměnit.
Rozhodnutí které činíme v každém okamžiku života a jeho důsledky. Náš vnitřní svět a vnější činy se vzájemně neustále a souvisle ovlivňují. Činy utváří vědomí a vědomí usměrňuje činy. Morální jednání tudíž představuje nedílnou a nezbytnou součást duchovní cesty. Bez vědomého prožívání a neustálé citlivosti vůči kvalitě našich činů se nám na horu vystoupat nepodaří.
A tak denně svádíme boj se svou myslí, neboť nabízí, jak je její podstatou, přijatelná ale také nepřijatelná řešení denních podnětů. Svádíme boj i na vlnách emocí, které jsou prvními zárodky reaktivnosti na vjemy, jež k nám pronikají přes mysl. U brány našeho vnímání se objeví palec nahoru nebo palec dolů. A to je rychlé, spíše podvědomé, většinou si to uvědomíme až po chvíli, když se ze smyslových dojmů vytvoří myšlenka nebo pocit, ovlivněné tímto palcem nahoru, nebo dolů. Nástrojem změny postojů a hodnot je také naše tělo, které propouští z hloubky na povrch upozorňující signály. Někdy v podobě kožních změn, jindy v podobě alergie, nebo bolesti kloubů.
Nabízí se tedy denně množství malých či větších lekcí k tomu, jak vědomě naciťovat své tělo, mysl a emoce.
A o tomto propojení je Jóga.
Tu a tam se zamyslíme nad svou prací, nad výchovou svých dětí, nad touhami a cíli, nad partnerstvím, nad smyslem konání, nad životem či smrtí. Když je akce v plném proudu, každá myšlenka a vjem jsou zabarvené tím čemu říkáme “citové hnutí” – základní emoční reaktivita, která je součástí samotného vědomí. Jsme naprogramovaní na přežití a přitahuje nás to, co je sladké, a odpuzuje to, co je slané. Tak projevujeme své preference a reakce přitahování nebo odpuzování k tomu, co k nám přichází přes smysly a mozek.
Máme tendence zbavovat se těžkých emocí, potlačovat je, nebo zapírat. Pokud je emoce silná, je silná i karma, takže zlomíme-li ji, může se s námi stát něco významného.
Praxe všímavosti, kterou vkládám do svých lekcí jógy, mě učí nechávat pocity přicházet a odcházet jak chtějí, prociťovat denně vycházející slunce, sebelásku a lásku lidí kolem sebe, radost z vánku na tvářích i slzy ze ztráty.
Bolest nevzniká z nepředvídatelných a nepříjemných událostí. Vzniká kvůli tomu, že neustále lpíme na tom, co chceme nebo nechceme od života, a toužíme něco na tom stávajícím změnit. Právě lpění na našich potřebách, pohodlí a kontrole, nám ukazuje jak utíkáme od toho nepříjemného. Dobře to vystihuje následující přísloví:
Zaseješ myšlenku, sklidíš čin,
zaseješ čin, sklidíš zvyk,
zaseješ zvyk, sklidíš osobnost,
zaseješ osobnost, sklidíš osud.
Jinými slovy, na cestu si sebou přináším zaměřenou mysl, která potřebuje směr, někdy odhodlání, aby dokázala změnit návyky, vzorce a omezené způsoby myšlení. Jóga a meditace, nebo cokoli jiného co vám funguje, směřují tam, kde už žádný směr nepotřebujeme.
Pokud praxe uspěje, zavede nás na místo existenciálního bytí, kde už toto slovo nemá žádný smysl. Uvědomíme si, že není kam jinam jít, než být tam, kde už jsme. Dojde nám, že to je dokonalé takové jaké to je, protože vesmír nemůže být jiný, než jaký v danou chvíli je.
Láska a pravda je základem všeho. A můžeme je prožívat, pěstovat, nebo se k nim přidat.
Klasickou budhistickou technikou je kultivace laskavosti. Vyzařovat lásku k sobě, k lidem kteří jsou blízko nás, jak těm které neznáme, dokonce i k těm které nemáme rádi a nakonec ke všem živým bytostem.
A na téma pravda bych se ráda rozloučila slovy Henriho Sterna, jež ve své knize Životní zásady popisuje schopnosti Mahátma Gándhího, „mudrce“ indického národního kongresu, mistra vychovatele a symbolu nenásilí:
„S veškerou pokorou tvrdím, že pravdu nemůže odhalit ten, kdo nemá rozvinutý smysl pro pokoru. Protože každý si nárokuje právo slyšet hlas svědomí, a přitom nechce dodržovat žádnou disciplínu, říkají se spousty lží a v našem světě panuje zmatek.”
Abychom mohli plout v oceánu pravdy, musíme co nejvíce umenšit sami sebe. Tam, kde existuje pravda, je pravé poznání. Poznání souvisí se jménem Božím a pravda vede vždycky k blaženosti. Bůh je tedy Ten, který sám v sobě obsahuje pravdu, poznání a blaženost.
Oddanost pravdě musí být jediným smyslem lidské existence. Veškeré naše konání musí být pravdivé. Pravda musí být přímo dechem našeho života. Když poutník dosáhne tohoto stadia, osvojí si pak bez zjevného úsilí všechny další principy příkladného života a instinktivně se jim podřídí.
Bez pravdy není morálky.
Dodržovat pravidla pravdy neznamená jen to, že musíme vždycky říkat pravdu. Starý pojem „pravda“ (satya —odtud název studia Satyam) má mnohem širší smysl: pravda musí panovat v myšlení, v řeči, v činnosti. Ten, kdo dokázal uskutečnit pravdu v celé její plnosti, se už nemusí nic učit, protože veškeré poznání je nevyhnutelně součástí pravdy.
Spokojené dny,
Kateřina Čajánková
Kateřina je zakladatelkou studia Satyam a ve studiu se s ní můžete setkat na pravidelných otevřených lekcích nebo na víkendových workshopech.
